Máloco dokáže pokazit radost ze života a pohodlného bydlení jako soused blbec. Co třeba s takovým, který na vás celý den hledí z okna? Dá se nějak legálně postupovat nebo máte prostě smůlu?
Jak daleko musí být sousedovo okno?
Začneme od začátku. Existují zákony, které určují, jak daleko může být okno sousedního domu. Zkuste si zkontrolovat, jestli je vzdálenost dodržena. Odstupy staveb musí splňovat všemožné požadavky, a proto by vzdálenost mezi nimi neměla být menší než 7 metrů a vzdálenost od společné hranice pozemků 2 metry z každé strany. Ve zvláště stísněných podmínkách mohou být domy 4 metry od sebe, ale ve stěnách nesmí být okna obytných místností. Pokud v protilehlých stěnách dvou domů náhodou okna jsou, odstup staveb musí být roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn.
Co když soused pořád hledí?
Možná, že okna vaši podmínku splňují, nicméně nejde až tak o vzdálenost jako o obtěžování, konkrétně o obtěžování pohledem, což může být za určitých podmínek vnímáno jako imise, a těm se sousedské právo podrobně věnuje. Teď je třeba rozlišit, jestli se sousedovo okukování dá za imisi považovat. Touto situací se už Nejvyšší správní soud zabýval. Samotná možnost nahlížet do oken sousední budovy umístěné v souvislé zástavbě nebo na pozemek, není považována za imisi. To by muselo jít o obtěžování skutečně mimořádné, kdy by bylo soustavně a závažně narušování soukromí vlastníka.
Jak to řešit?
Ten, kdo se cítí být obtěžován pohledem, musí sám provést přiměřená opatření. Do oken si pořídit záclony, závěsy, rolety nebo žaluzie. Co se zahrady týče, tak postavit si dostatečně vysoký plot a situovat altán, saunu nebo bazén do míst, kam sousedovo oko tak snadno nedohlédne. A možná nebude na škodu si se sousedem po dobrém promluvit.
Foto: Freepik, zdroj: epravo, zakonyprolidi, homeincube
